Parkování - kempování - táboření - nocování
Pro cestování obytným vozem a karavanem je dobré znát výklad základních pojmů:
Parkování
Parkování je obecně odstavení vozidla na místo k tomu určené, například na soukromém pozemku, parkovišti, nebo na jiných místech podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, popřípadě zákona o pozemních komunikacích. Každý řidič by měl znát, kde je povoleno a kde je zakázáno.
Kempování
Kempování probíhá především v kempech. „Kempovat“ lze v ČR i na soukromých pozemcích, vlastních nebo se souhlasem majitele. Zjednodušeně lze říci, že pokud dojde k roztažení markýzy, rozložení kempovacího nábytku, vytažení grilu a dalšího vybavení, jedná se o kempování a těžko se budete hájit, že jen „parkujete“.
Nocování
Zákony vnímají dva oficiální pojmy, „nocování“ a „táboření“, ty jsou upravené především v lesním zákoně č.289/1995 Sb. a v zákoně o ochraně přírody č. 114/1992 Sb.
Nocováním je pak dle zákona myšleno „přenocování pod širákem za sníženého komfortu bez použití přístřešku, bez rozdělání ohně a bez zanechání jakýchkoli odpadků v místě přenocování.” Pokud není vyhláškou vyloženě zakázáno „nocování“, nepotřebujete pro přespání žádnou výjimku a právo na něj máte v podstatě kdekoliv.
Táboření
Samotný pojem táboření není nijak v české legislativě definován. Z dosavadních rozhodnutí soudu i vyjádření úřadů vyplývá, že se jedná o souhrn různých činností (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků) umožňujících zpravidla vícedenní pobyt a to v přírodě spojený s přenocováním, a to obvykle ve stanech či jiných podobných přístřešcích.
Přístřešek – pod tímto pojmem (který opět není jasně definován) se rozumí zpravidla dočasná konstrukce, vyžadující sestavení či se jedná, podle MMR, o stavební konstrukce chránící ohraničený prostor především shora, s možnou ochranou stran, a stojící samostatně či přiléhající k již existující budově. Definice přístřešku je pro definici táboření podstatná a zásadní, neboť i ve vyjádření ombudsmana se praví, cituji: „Rozhodné kritérium odlišující bivakování (přenocování) od táboření spočívá ve zbudování přístřešku, a to bez ohledu na počet osob na místě, denní dobu a délku jejich pobytu.“ .
Parkuji a spím ve voze, tedy tábořím? Ale kdeže…
A jak je to v CHKO? Ze znění zákona citovaného výše plyne, že běžný provoz na pozemních komunikacích v rámci CHKO není zákonem o ochraně přírody nijak výrazně dotčen a omezen. Omezen je pohyb těchto prostředků mimo běžné komunikace a jedná se jen o nepatrné zpřísnění znění Zákona o lesích, který plošně zakazuje do lesů jezdit a stát s motorovými vozidly (§ 20, odst.1, písm. g),
Je zřejmé, že vozidlo být přístřeškem nemůže, ze zákona je na něj nahlíženo jako na dopravní prostředek podléhající jiným předpisům a rozhodně jej motorista „nebuduje". Při přespání ve stojícím zaparkovaném vozidle pak zpravidla nevykonáváte další činnosti ovlivňující okolí či přírodu, tedy nepotřebujete vykopat latrínu, ohraničit ohniště ani cokoliv stavět, natož budovat přístřešek (pozor ovšem na roztažení markýzy).
Odstavení obytného vozidla na parkovišti a přespání v něm tedy nenaplňuje definici táboření ani nocování ani v jednom výše uvedeném bodě. Nedochází k stavění stanu ani budování přístřešku, mimo vozidlo neprobíhají žádné činnosti či aktivity a doba stání málokdy přesáhne dvacet čtyři hodin. Z pohledu nezúčastněného pozorovatele se jedná o parkování – čímž i je. Tedy o činnost, která podléhá zejména těmto zákonům:
- Zákon o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb.
- Zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. – ten definuje parkoviště jako součást komunikace určenou pro stání motorového vozidla.
Na závěr je možno konstatovat, že v ČR žádný předpis ani zákon neřeší, co se smí či nesmí dít v zaparkovaném vozidle.
Zdroj: https://silverontheroad.com/